Noční můra 4.část

6. července 2008 v 22:46 | Týnka |  Moje povídky
Tak dost! Tohle už musí skončit.. říkám si a nechám na sebe téct příjemné vlažnou vodu. S umytými vlasy a odhodlaným výrazem vejdu do kuchyně. Otevřu si plechovku koli a pustím se do díla.
Nakonec si učešu vlasy, naposledy se podívám do zrcadla. Žádné děsivé kruhy pod očima.. jen odhodlaný výraz… "jsem u Marka." Zavolám na tátu do obýváku a zabouchnu dveře bytu.
Crrrrrrrrr…otevřou se dveře.. Marek vypadá překvapeně, ale jeho krásný úsměv mi napoví,že překvapení se mi povedlo. Pustí mě do bytu. Zabouchne dveře. "Doufám, že máš rád těstoviny a…" nedořeknu větu.. Políbí mě. Po chvíli mi dá možnost nadechnout se.. Podívám se mu do očí a na stolek odložím mísu s jídlem, kterou jsem přinesla na oplátku za snídani. Odhrnu mu pramínek vlasů a polibek mu oplatím… Líbáme se a máme chuť na úplně něco jiného než je jídlo. Přes polibky se pomalu svlékáme. Přetáhnu mu přes hlavu tričko.. Rozepínám pásek a on si hraje s knoflíčkem u sukně. Rozepne ji a jedním pohybem mě z ní osvobodí.. uslyším zvuk, jak se zip na mé mikině rozepnul... Oba v prádle stojíme před postelí. Ani nevím jak jsme se k ní dostali.. všechno je tak přirozené..Jako by jsme se znaly už pár týdnu. Jako by jsme se každý večer potkávali ve snech. Odhrne mi vlasy a začne mě líbat na krk a pak mě něžně kousne. Usměju se na něj a oplatím mu to. Políbí mě a položí na postel…. Celá se tak zvláště chvěju.. Je u mě tak blízko.. Nevnímám nic..kromě jeho.. Jeho dotyků.. občasných nádechů mezi polibky, slyším, jak mu tluče srdce. Podívá se na mě těma modrýma očima a "Neboj se.." řekne jako by tušil, že se nechvěju jen vzrušením. A pak se všechno začne propadat do hry pocitů, do hry vášně.. do té nejkrásnější hry na světě…
"No ale vaříš vážně skvěle.." říká mi s plnou pusou. Usměju se..Válíme se v posteli a z mých zapečených těstovin se snažíme doplnit ten výdej energie. Nabodne kousek na vidličku a krmí mě. Dívám se na něj a i přes to všechno mi někde v koutku hlavy vězí ta myšlenka.. Soupeří s tím, co se děje ve snech i s tou větou co mi před tím řekl.. Nemůžu se zbavit pocitu, že on o tom ví..
"Sáro?" nejspíš jsem se zamyslela až moc.. Mirek teď na mě kouká a snaží se přilákat si zpět mou pozornost. "Nezůstaneš přes noc?" zeptá se.. "Promiň, ale to by asi nešlo." smutně odpovím. Pokývne hlavou. "A zítra? Uvidím tě zítra?" usměju se.. jsem potěšená, že mě chce zas vidět. "No možná jo. Je léto, tak mám vcelku i volno." "Ahaaa.. No jo.. tak ty se vlastně flákáš co?" zasměje se a jemně mě píchne vidličkou do ramene.
Už je tma.. dívám se z okna na hvězdy.. Přemítám zda jít spát nebo ne.. Nakonec mě únava přemůže. Ulehám do měkké postele, poslouchám pouliční zvuky z venku a pomalu zavírám oči…
Ráno se vzbudím. Trochu zaskočena, trochu potěšena svým bezesným spánkem. Táta odchází do práce a potom slyším zvonek. Ještě v pyžamu odložím hrnek kafe a jdu otevřít. Polibkem přivítám Marka. "Vypadáš nějak mrzutě.. stalo se ti něco?" vyptávám se a soucitně na něj koukám. "Ale! Celou noc jsem nemohl usnout.. nechápu proč." Prohodí ospale. Nabídnu mu tedy kafe a něco k snědku. "No možná by mě spíš probudila sprcha."prohodí a tak šibalsky se na mě usměje.
Kapky vlažné vody mi stékají po vlasech a Marek mě zaplavuje bublinkami a pěnou. Mokré černé vlasy mu dávám za ucho a líbám ho na krk. Podívá se na mě.. smyje trochu pěny a políbí mě. Zavřu vodu "Nepřesuneme se ke mně?"
Oba ještě mokří sebou plácnem na postel. Líbáme se a mazlíme, a ačkoliv jsem pár hodin spala jsem nějak unavená. Marek je nejspíš taky. Pevně mě obejme a poslouchá. Vyprávím příhodu ze školy.. Za chvíli ale slyším, jak poklidně oddechuje. Přitulím se ještě blíž k němu a pomalu usínám.
Stojím na louce. Je mlha. Vím, že Marek je tady.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama