Noční můra 2.část

30. června 2008 v 20:30 | Týnka |  Moje povídky
On mě odvezl na psychiatrii! Nevěřím tomu, že to udělal, ale nevyčítám mu to… Vůbec.. Doufám.. že mi pomůžou. Už je mi jedno že tu jsem, je mi jedno co se děje, jen chci pomoct. Po tvářích mi začnou stékat slzy když vidím tátu, jak jde ke mně. Má ve tváři provinilý a zoufalý výraz.. chci mu říct, že se nezlobím, že ho chápu, ale jen brečím.. obejme mě.. podá mi staré růžové pyžamo..poznávám ho.. tak proto šel do mé šatny.. najednou je mi to jasné.. pomáhá mi se převléct, sundává mi z krku řetízek a sestra mi nohu dává nějaký papírový náramek. Jsem vystrašená, ale je mi jasné že on je taky. Vidím jak se mu lesknou oči. Pak mi dá pusu na čelo a odejde.
Odvedou mě na pokoj.. je tu zřejmě více holek s bulimii a anorexií než holek se špatnými sny. Něco mi píchnou a já usnu..
Oči mám ještě zavřené a poslouchám nějaký holky co se baví o jídle. Najednou mi to dojde! Ten sen! Otevřu oči a přesvědčím se, že se jsem vzhůru.. neklepu se, nepotím.. nechce se mi zvracet.. spala jsem? Už je to tak dávno,co jsem se probrala a cítila se dobře.. "Jéé ahoj, ty už ses probrala? Dojdu pro sestru.." uvítá mě nějaká neuvěřitelně vyzáblá holka.. Usměju se. Přichází sestra a s ní i doktor, najednou ho vidím.. je to ten s kterým si povídal táta.
Všechno to začíná.. sezení.. mluvení s ním.. všechno.. Po pár dnech mám pocit, že jsem tu snad týdny.. spánku už se tolik nebojím.. Jdu spát a sestra mi zase píchne tu injekci.. usínám.. Najednou jsem na té louce.. je jiná než posledně.. vím, že tu zase je.. rozeběhnu se.. bojím se.. křičím.. zase cítím krev na nohách.. podívám se na ně a vidím že jsem bosa… mezi prsty mám krev a špínu ale běžím dál.. pyžamo se mi trhá o větve.. slyším to.. to trhání látky a taky jeho.. najednou doběhnu k propasti.. otočím se a vím, že je blízko, jen ho nevidím.. jsem v pasti. Najednou mi zaklepe na rameno… leknu se.. kouknu do jeho modrých očí a něco se stane.. něco.. dívám se do těch očí a vím, že.. "Sáro! Probuď se!" slyším hlas pohublé dívky. Otevřu oči… Jsem celá zpocená a klepu se. Zřejmě jsem křičela,probudila Terču a ta mě teď taky budí.. vysvobozuje.. je to vysvobození?
"Zdál se mi ten sen, ale byl jiný.." odpovím doktorovi.. "Už se nebojím.. ano křičela jsem to souhlasí, ale on už mi nechce ublížit víte? Nechce.." vysvětluji doktorovi něconevysvětlitelného.. "Sáro.. myslím, že jsi na dobré cestě. Táta by si tě chtěl vzít domů.. kdyby se to zhoršilo, přiveze tě. Ale já souhlasím s tím, že stačí, když budeš chodit na sezení." Zvláštní.. sezení.. jen proto, že mladá holka má noční můru..
Táta už čeká před ordinací, nese mi nějaké čisté oblečení a usmívá se. Obejmu ho. Pohladí mě po vlasech a řekne, že to bude dobrý.
Jedeme autem a prší.. zase.. je podzim.. barevný listy padají ze stromů a přistávají v kalužích..Už se těším domů.Táta vypráví,co ej nového, povídá o práci o květinách v mém pokoji a taky o nějaké klukovi, co se nastěhoval do vedlejšího bytu. Prý je až nebezpečně hezkej. Usměju se.. a on na mě šibalsky mrkne.
Poslouchám jak pěna tak zvláštně praská a šumí.. potopím hlavu a smívám si šampon z vlasů.. slyším zvonek.. někdo přišel.. vytáhnu špunt a omotávám si kolem těla osušku. Nejspíš přišel nějakej tátův kámoš a ti mě stejně znají od plínek tak se ani nestydím přijít do obýváku jen v osušce.
Sáro, tohle je náš nový soused prohlásí táta,když příjdu do obýváku a tam sedí borec s pivem v ruce. Usměje se na mě a jeho modré oči sjedou pohledem mou osušku, pramínek černých vlasů si hodí za ucho a "Neznáme se od někud?" zeptá se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama